Au pair memories

  KAPITOLA 1. Jak to všechno začalo - léto 2006 🇫🇷 🥐  Tu dlouhou, nekonečnou cestu napříč Evropou si pamatuji dodnes. Seděla jsem schoulená v sedadle autobusu směr Lille a před očima mi pořád dokola běžel náš poslední moment na brněnském autobusovém nádraží. „Hlavně na sebe buď opatrná, Kateřinko. Ať se ti proboha nic nestane,“ opakovala mamka a tiskla mě k sobě v posledním, zoufale pevném objetí. „Neboj, mami, budu opatrná. Co by se mi tak mohlo stát?“ usmívala jsem se tehdy hrdinsky. Když je vám osmnáct, máte tu obrovskou evoluční výhodu, že se prostě ze zásady ničeho nebojíte. Máte pocit, že vám celý svět leží u nohou, krev vám pulzuje mladickou naivitou a přesně tak to má být. Já strach opravdu neměla. Byla jsem po okraj naplněná očekáváním, nedočkavostí a čistým adrenalinem. Jakmile řidič nastartoval motor a autobus sebou škubnul kupředu, věděla jsem, že už není návratu. 😉 Narodila jsem se ve znamení Berana. To v praxi znamená, že nejdřív jednám, bezhlavě proráží...