(Povídka) Setkání v Parku Monceau - Sára a Matthieu 🎸🍷

Sára a Matthieu

🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷🎸🍷

🍷Párty na břehu Vltavy

„Holky, vy fakt neuvěříte, s kým se příští týden potkám!“ vyhrkla Sára nadšeně, sotva dosedla k našemu tradičnímu stolu v baru Le Sancerre, kde jsme se opět všechny sešly.

Pátraly jsme v paměti, ale takhle narychlo nikoho z nás vůbec nic nenapadlo. Jen jsme na ni zvědavě koukaly a čekaly, co z ní vypadne.

„S Matthieuem!“ rozzářila se Sára štěstím. „Konečně jsme se po tom všem domluvili a příští týden máme v Paříži sraz.“
„Ty jo, vážně? Tak to je teda něco!“ jásaly jsme okamžitě s ní a v duchu se vrátily o několik měsíců zpátky, kdy tenhle příběh v Čechách vlastně začal.

Všechny jsme tehdy studovaly na stejné univerzitě a sdílely společnou vášeň na stejném oboru – na francouzštině. A jak už to ve větších univerzitních městech bývá, nachází se tam Francouzská aliance. Pořádá  jazykové kurzy, výstavy, doprovodné akci nebo koncerty.

Přesně takhle jsme po jedné obzvlášť náročné přednášce vyrazily na koncert francouzské kapely. Skupina se jmenovala La Fracas, tvořilo ji zhruba šest hudebníků a hráli energický, chytlavý ska-rock.

Nám holkám bylo v tu chvíli vlastně úplně jedno, co je to za žánr a tak. Hlavní pro nás bylo pořádně se odreagovat, zatancovat si, naposlouchat trochu té živé francouzštiny a tajně jsme doufaly, že si třeba po koncertě s nějakými rodilými mluvčími i popovídáme.

Večer nakonec předčil veškerá naše očekávání. Nejenže jsme protancovaly celý večer, ale po vystoupení jsme se naprosto přirozeně seznámily s jednotlivými členy kapely. Atmosféra byla skvělá, slovo dalo slovo a my s nimi zůstaly popíjet a bavit se až do brzkého rána.

Právě tehdy k Sáře poprvé přistoupil jejich sympatický kytarista.
„Salut, je suis Matthieu. Et toi?“ představil se s úsměvem.
„Salut, je suis Sára,“ oplatila mu představení a okamžitě mezi nimi přeskočila pověstná jiskra.

Matthieu se zvědavě zadíval na skleničku, kterou Sára držela v ruce.
„Co to piješ? Jako víno to zrovna nevypadá,“ divil se a sám přitom uznale svíral orosený půllitr. Nadšeně básnil o tom, že v Čechách mají to nejlepší pivo, jaké kdy v životě pil.
„Ne, ne, víno to vážně není. To je houba. Červené víno s kolou,“ zasmála se Sára a nabídla mu ochutnat.
Matthieu se zatvářil naprosto zděšeně. I když byl v tu chvíli oddaným milovníkem českého piva, francouzský vinařský patriot se v něm zkrátka nezapřel a nad touto studentskou kombinací jen nevěřícně kroutil hlavou.

Nakonec jsme všichni skončili na břehu Vltavy, kde jsme sledovali, jak se nad řekou pomalu rozednívá. Právě tam Sára tehdy poprvé v životě zkusila vykouřit jointa. A jak sama později přiznala, bylo to také naposledy. Celý následující den jí bylo tak strašně špatně, že měla co dělat, aby vůbec došla na odpolední přednášku.

My ostatní jsme se jí sice tehdy strašně smály, ale pravdou bylo, že nám nebylo o nic lépe. To setkání s kapelou pro nás bylo tak neuvěřitelné a intenzivní, že když kluci druhý den přejížděli na další štaci do jiného města, neváhaly jsme, sbalily se a jely je tam znovu pozdravit a podpořit.

Sára si tehdy s Matthieuem vyměnila kontakty. Celou tu dobu zůstali ve spojení, nezapomněli na sebe a teď, když byla Sára v Paříži, se jejich cesty měly konečně znovu spojit.

🍷Rock 'n' roll v Paříži

„Pořád nechápu, jak můžeš v tomhle miniaturním bytě fungovat,“ smála se Sára jedno odpoledne, když seděla na jediné židli v jeho garsonce v 17. obvodu. Matthieu zrovna vařil kávu v kuchyňském koutě, který byl od postele vzdálený sotva dva kroky.

„Tomu se říká pařížský šarm, drahá Saro,“ otočil se na ni s hrnkem v ruce a uculil se. „Vnitroblok má výhodu, je tu klid. A na spaní to stačí. Stejně jsme pořád venku.“

Měl pravdu. Většinu času trávil v práci, v hospodě nebo někde venku. Třeba jako zrovna teď se Sárou. 

„Tady to miluju,“ ukázal Matthieu s plechovkou piva na park Monceau. Vůbec si nevšímal upjatých Pařížanů v oblecích ani maminek s kočárky. „V noci je to tu nejlepší. Přelezeš plot od vnitrobloku, hlídači už spí a můžeš tu s kytarou sedět až do rána. Nikdo tě neotravuje.“

Sára se zasmála. To byl ten Matthieu, kterého si pamatovala od Vltavy. Žádný romantický průvodce, ale rocker, co vidí Paříž po svém.

A přesně v tomhle duchu se neslo i jejich první opravdové setkání. Matthieu sice navrhl večeři, ale zapomeň na svíčky a luxusní francouzské restaurace. Vzal ji do jednoho zapadlého, hlučného burger baru schovaného v temné uličce 17. obvodu, kde místo šansonů řval z repráků hard rock.

„Doufám, že máš pořádnej hlad,“ houkl Matthieu a loktem zatlačil do těžkých dveří. Dovnitř je okamžitě vtáhla vůně grilovaného masa, smažených hranolků a kouře.

Podnik byl maličký, stoly z tmavého masivního dřeva byly natlačené na sebe a stěny polepené plakáty starých rockových kapel. Žádný pařížský luxus, spíš čistý punk. Matthieu okamžitě zamířil k volnému stolu v rohu, shodil z ramen koženou bundu a zkušeně objednal dva obří burgery s pálivou omáčkou a pořádnou porcí domácích hranolků. K tomu samozřejmě dvě velká piva.

„Takže, pravidlo číslo jedna,“ řekl Matthieu, když číšník položil na stůl dva talíře, ze kterých to ještě horkem vonělo. „Žádný příbory. Prostě to chytneš oběma rukama, zmáčkneš a jíš.

Sára ho napodobila. Burger byl fantastický, ale Matthieuova verze s extra chilli omáčkou, kterou jí dal ochutnat, byla síla. Vzápětí jí do očí vletěly slzy. „Páni, to strašně pálí!“ vyhrkla a začala zběsile mávat rukou před pusou.

Matthieu se nahlas rozesmál. Okamžitě popadl svůj půllitr a strčil jí ho před obličej. „Rychle, zapij to! Pivo to spláchne.“

Sára si pořádně lokla hořkého piva. Pálivost okamžitě ustoupila a v žaludku ji příjemně zahřálo. „Teda, vy Francouzi sice nadáváte na míchání vína s kolou, ale prolévat se tímhle stylem vám nevadí?“ rýpla si do něj pobaveně.

„Tohle je rock 'n' roll, Sáro, to se nepočítá,“ zašklebil se Matthieu, přiťukl si s ní půllitrem a zapálil si cigaretu, přestože se to uvnitř už dávno nesmělo. Ale v tomhle podniku to bylo očividně každému fuk.

Nad talíři plnými jídla, s přibývajícími prázdnými sklenicemi a v hlučném rytmu rockové hudby jí  Matthieu js plnou pusou vyprávěl šílené historky z turné jejich kapely, jak spali v dodávce a jak je v jednom městě honila policie. Sára měla pocit, jako by se znali odjakživa. 

🍷 Rocker s duší romantika

Ale jejich neustálé popichování a přátelské škádlení nakonec přerostlo v něco víc. Jednoho dne ji Matthieu překvapil a pozval ji na skutečné, oficiální rande. Sára souhlasila a domluvili se, že spolu vyrazí do jedné korejské restaurace.

Když Sára dorazila na místo, u vchodu do podniku se zastavila a zůstala zírat s dokořán otevřenou pusou. Matthieua málem vůbec nepoznala. Ten věčně rozcuchaný rocker v kožené bundě byl pryč. Místo toho tam stál kluk v čistě bílé košili, s pečlivě učesanými vlasy a trochu nejistým úsměvem. Sára na něj chvíli koukala jako na zjevení, než ze sebe vypravila pozdrav.

Jakmile ale překročili práh restaurace a sedli si ke stolu, atmosféra ještě více ztěžkla. Najednou to nebylo to bezstarostné povídání jako dřív. Bylo to rande.

Mezi nimi se okamžitě objevila jakási divná, neviditelná clona, která všechno komplikovala. Oba byli hrozně nervózní. V hlavách jim běžely otazníky: Jak spolu máme teď vlastně mluvit? Co máme dělat? Ta přirozená lehkost a humor, které mezi nimi fungovaly od první minuty u Vltavy, se najednou úplně vytratily.

Rozhovor byl hrozně krkolomný. Sára se snažila nadhodit nějaké téma, ale Matthieu jen nervózně poposedával v košili, která mu očividně nebyla pohodlná, a odpovídal jednoslovně. Každou chvíli nastalo hrobové, hrozně trapné ticho, během kterého oba až moc usilovně studovali jídelní lístek nebo sledovali jídlo na talíři. Čas se neuvěřitelně vlekl a atmosféru nezachránilo ani pálivé korejské jídlo.

Když konečně dojedli a zaplatili, ta nejtěžší část byla za nimi. Nervozita z nich trochu opadla, protože byli předem domluvení, že po večeři půjdou k němu do bytu dívat se na nějaký film. 

Jakmile dorazili do jeho malého bytu, trapnost celé situace z restaurace visela ve vzduchu dál. Matthieu se rozhlédl po pokoji a pak se mu na tváři objevil záblesk nápadu. Navrhl, že by si mohli dát ouzo, které si nedávno dovezl z Řecka. Doufal, že silný anýzový alkohol jim oběma pomůže prolomit ledy a konečně se uvolnit. Sára s úlevou a nadšením souhlasila.

„Vypadáš nějak ztuhle, Sáro,“ prohodil Matthieu, když polkl panáka a všiml si, jak křečovitě sedí. „Nech mě tě namasírovat. Otoč se.“

Ouzo ale očividně ještě nestihlo zaúčinkovat. Sára byla tak strašně ztuhlá, že její záda připomínala podle jejích slov jeden velký tvrdý kámen. Matthieu se sice upřímně snažil a masíroval, co mu síly stačily, jenže to mělo opačný efekt – Sára v té nervozitě zatínala svaly čím dál víc.

Nakonec to oba vzdali. Matthieu s povzdechem nechal masírování a nalil jim dalšího panáka ouza. Pak přišel další a hned po něm ještě další. Pili tak poctivě, až se jim začal točit svět, napětí konečně zmizelo a oba v tom alkoholovém opojení tvrdě usnuli.

🍷Konec dobrý, všechno dobré

Ráno se Sára vzbudila a otočila hlavu. Vedle ní ležel Matthieu, který už naštěstí zase vypadal jako ten její starý dobrý kamarád – měl své typické rozcuchané vlasy a na sobě obyčejné černé tričko. Bílá košile z rande byla ta tam.

V tu stejnou chvíli otevřel oči i on a podíval se na ni. Vteřinu na sebe koukali a pak oba naráz vyprskli v hlasitý smích. V tom jediném momentu jim to oběma došlo a bylo jim naprosto jasné, že milenci z nich nikdy nebudou. Zůstanou prostě jenom kamarádi.

Smích ze Sáry ale okamžitě vyprchal, když se pokusila pohnout. Zjistila, že vůbec nemůže vstát, protože ji neuvěřitelně bolely záda. Včerejší masáž měla přesně opačný účinek, než si oba přáli. Zablokovala se tak strašně, že Matthieu musel okamžitě zavolat taxíka. Zbytek rána tak strávili v mírně podnapilém stavu na pařížské pohotovosti, kde Sáře museli záda odborně odblokovat.

Tuhle vtipnou a trochu bizarní historku o nepovedeném rande si raději nechali jen pro sebe. Když Sára o pár let později dorazila do Francie na svatbu, kde si Matthieu bral Chloé, upřímně mu to štěstí přála. Byla neskutečně ráda, že je její kamarád šťastný.

Matthieu se sice časem odstěhoval z rušné Paříže a se svou ženou začal žít na venkovské farmě, kde se společně věnovali permakultuře, ale rockerem v srdci zůstal pořád. Jen byl teď obklopený přírodou a na svou elektrickou kytaru mohl řezat akordy, jak hlasitě chtěl a kde chtěl – protože ho tam široko daleko nikdo kromě jeho ženy neslyšel.